Článek
Někteří recenzenti poznamenali, že Odyssea je takový metaforický trojský kůň: tváří se jako jedna věc (progresivní a kontroverzní), ale ve skutečnosti je jiný (relativně tradiční a kvalitní). A tato analogie je pravdivá, ale zatím jsem nikoho neviděl ji ukázat v celé její kráse.
Celý hlavní příběh filmu je totiž metafora na samotný film a co jej obklopuje. Trojský kůň (vytvořený Odyseem–Nolanem) ve filmu reprezentuje tento film v rámci současného kulturního kontextu. Je to jedna z nejvíc meta věcí, které jsem kdy viděl. A mistrně provedená.
Abychom Odysseu plně pochopili, musíme začít u samotného pobouření, které vyvolalo obsazení afroamerické Heleny a trans muže do role vojáka.
Mě to sice neurazilo, ale přiznám se, že mě zprvu zarazilo a znejistilo. Opravdu by se Nolan podvolil tomuto trendu a „zmodernizoval“ starý příběh za cenu kontroverze a historické nepřesnosti? Ten Christopher Nolan? Nebo to udělal, jen aby získal dalšího Oscara? V jistých kruzích za to byl silně proklínán a pranýřován a tento sentiment rozdmýchávali i tak věhlasní lidé jako Elon Musk.
Film ale vyšel a sklidil veskrze nadšené ohlasy. Zmíněné postavy měly jen marginální role a samotný film neobsahoval progresivní propagandu, ale naopak vyvážený příběh o hrdinovi, záchraně království, věrnosti a odvaze. A mnohým lidem (včetně mě) se po prvních recenzích (a osobní návštěvě kina) ulevilo.
Nicméně něco mi stále nesedělo. Dělal si z nás teda celou tu dobu Nolan srandu? Proč mýtus tak pozměnil, když to vlastně nemělo žádný význam…? (Například etnikum Heleny má na příběh nulový dopad. Stejně tak Nolan nemusel nutně řešit obsazení kvůli Oscarům – etnická pestrost obsazení představuje pouze jedno ze čtyř kritérií, z nichž od roku 2024 musí nominanti na cenu alespoň dvě splnit. A možná mu na další zlaté sošce ani nezáleží). Proč ve filmu změnil to, že Agamemnón dobýval Tróju kvůli obchodu? Proč má Helena zjizvenou tvář? Proč její herečka hraje dvojroli?
A mluvíme tu o Nolanovi, člověku, co nedělá věci nahodile. O režisérovi, co s precizností chirurga vypráví pozpátku, napřeskáčku, v několika snech naráz. Který udělal film o iluzionistech, který je zároveň trik na nic netušícího diváka.
Jde tu o větší lest. Když Magnus Carlsen v šachové partii obětuje svou figurku, neřeknete si: „Neví, co dělá, a určitě prohraje, přestávám mu fandit.“
A ano, Odyssea obsahuje twist, který na konci změní význam předešlého příběhu… ale u toho Nolan neskončil. Nolan si s námi totiž opět celou dobu hraje. A nebojí se dělat mnohem riskantnější kroky než kdy dřív.
Film o filmu
Nejlépe to je vidět na dobývání Tróji, respektive na všem, co předchází samotnému návratu. Ukážu vám hlavní prvky této analogie a jak do sebe vše zapadá jako skládačka:
- Odysseus = Nolan. Lstivý, ale s dobrým srdcem
- Trojský kůň = Tento film (tedy nejenže tento film je metaforicky trojský kůň, ale kůň ve filmu je zároveň metaforicky tento film)
- Trojská válka = kulturní války
- Trója = publikum
- Helena = Lupita Nyong'o. Hraje sebe sama, ale reprezentuje etnicky (a jinak) vyvážené obsazení obecně. Totéž Elliot Page.
- Agamemnón = temná stránka filmového průmyslu a asi i obecně temná stránka kapitalismu. Mašinérie bez hlasu a tváře.
- Meneláos = lidé, kteří věří v nutnost vyváženého obsazení, například Filmová Akademie (možná proto má holou hlavu?)
Meneláos chce zachránit Helenu a tak Agamemnón spustí válečnou výpravu (zdánlivě, aby mu pomohl). Odysseus/Nolan je donucen se k této misi přidat (mít vyvážené obsazení, natočit woke film), ačkoli v tom nevidí moc smysl. Účastí ale svůj domov (tvůrčí svoboda, svoje reputace) vystaví ohrožení a znevažování.
A tak Nolan vytvoří koně (tento film), který ukončí válku, uspokojí Agamemnóna s Meneláosem a zmate Trójany.
A war… a man… a thought… a trick.
Stejně jako Odysseus chtěl jet domu a aby mu to bylo umožněno, musel postavit trojského koně, Nolan chtěl vyprávět Odysseu (koneckonců, tak se film jmenuje) a aby to mohl udělat, zaobalil ji jako nástroj kulturních válek. (technicky to nemusel udělat, ale umožnilo mu to vytvořit tuhle celou metaforu a zkritizovat to, že se to obecně v Hollywoodu dělá).
V samotném příběhu má trojský kůň tyto vlastnosti:
- Osvobodí Helenu. Je součástí války, ale zároveň se ji snaží ukončit.
- Umožní Odysseovi pokračovat v jeho cestě
- Nějak působí zvenku, ale uvnitř je opak
Všechno to platí i metaforicky. Film:
- Dělá to, co je žádoucí z hlediska Oscarů, Hollywoodu a kultury. Tváří se, že je nástroj kulturní války, ale zároveň se ji snaží ukončit ukazováním chyb obou stran a nabízením vyvážené střední cesty.
- Umožňuje Nolanovi vyprávět smysluplnější část – hrdinský příběh, obnovení království a rodiny, návrat k míru a harmonii, příběh o důvěře, odvaze a trpělivosti.
- Zvenku vypadá jako něco kontroverzního a progresivního, ale uvnitř je Nolan a druhá polovina příběhu (předchozí bod)
Kůň je hotový a dostali jsme první trailer. Elliot Page je na něm okamžitě ukřižován (doslova), ale past je nastražena. Kůň je vtažen do města navzdory kritice. Vydání filmu se blíží.
Zatímco Odysseus při dobývání riskuje svůj život (Nolan svou pověst), Agamemnón sklízí vítězství, aniž by se musel moc snažit. Zdánlivě další výhra pro moderní Hollywood. Po dobytí Tróji se Odysseus odděluje od Agamemnóna a snaží se vrátit domů – ještě mu zbývá odvyprávět samotnou Odysseu. (K této cestě se ještě za chvíli vrátíme.)
Celé dobývání ale byla jen zástěrka – Agamemnónovi na Heleně ve skutečnosti nezáleželo. Celou dobu šlo hlavně o vydělávání peněz a budování vlivu (obchodní cesty). A v důsledku za vedení války zaplatí životem – že by tím Nolan naznačoval, že moderní Hollywood se zhroutí? Nebo že progresivní filmy nejsou úspěšné, protože publikum, kvůli kterému se upravují, vlastně nezajímají?
Heleně se také nedostane zrovna šťastného konce: vrací se do nefunkčního vztahu, oběma jim je trapně a skončí zjizvená (nejspíš narážka na pranýřování samotné herečky – podobně jako Page). Nolan tu jakoby říká Meneláovi: „Dostal jsi, co jsi chtěl. Jsi teď šťastný? Pomohlo to reálně?“ A poukazuje na kontraproduktivnost uměle vyváženého obsazování.
Pokud je Nolan Odysseus, tak jeho manželka (a zároveň producentka jeho filmů) Emma Thomas představuje Penelopé… Které Helena posílá omluvu za to, že tomu všemu byla vystavena.
Film ve filmu
Je-li film trojský kůň, tak doteď jsem probíral hlavně jeho vnějšek. Co se skrývá uvnitř? Nolan vyprávějící příběh o cestě domů, o návratu k míru a harmonii. Odysseus totiž také reprezentuje západní společnost.
Na jedné straně byl vtažen do dlouhých a nesmyslných (kulturních) válek. Byl ve válce tak dlouho, že zahodil základní morální pravidla – Diův zákon – (podobně jako my se uchylujeme k pomluvám, útočení, démonizování, porušování důvěry).
Na druhé straně ale i on sám způsobil neštěstí (nesčetné války, kolonializace, zbraně – vzpomeňme si na Oppenheimera) a právě tohle všechno mu brání se vrátit k životu před vším tím válčením domů. Tohle není tak důležité v kontextu Česka, ale víc na západě to rezonuje. Sám pak ochutnává vlastní medicínů – opakovaně zažívá nevraživost a porušování důvěry na ostrovech, které navštíví.
Domů se vrátí teprve když se kaje, odpustí si, zapomene na minulost, přestane si vyčítat svůj morální úpadek a rozhodne se přijmout odpovědnost a opět bojovat za obnovení funkčního řádu. A taky odolá lákavému volání sirén. Nakonec předá žezlo těm nejlepším z další generace, kteří snad budou vládnout moudřeji a mírumilovněji (což se dá chápat jako doslova člověk člověku anebo že vaše staré a hříšné já nahradí nová a lepší osobnost).
Film je také o funkční rodině – věrná a trpělivá Penelopé versus pomstychtivá Klytaimnéstra na jedné straně a nevěrná Helena na straně druhé, které symbolicky hraje tatáž herečka.
Nolan do sebe schválně nechali rýt, aby nakonec triumfálně zvítězil a ukázal prostředníček jak těm, kdo tento film považovali za kontroverzní a kritizovali Nolana, tak i těm, kdo fandí podvracení tradičních příběhů. Tento plán znázorňuje i jedna z úvodních scén filmu, která zdánlivě nemá žádný význam a nikdy na ni není později odkázáno (což by u Nolana mělo každého diváka trknout). Telemachos v ní šermuje se svým učitelem a dostane radu: vydej se do zranitelné pozice a přilákej útok – tím soupeře přemůžeš.
Filmu byla také vytýkána absence řeckých herců. Nolan to krypticky reflektuje ve scéně, kdy Odysseova skupina plundruje vesnici. Jediný řecký herec ve filmu se skupiny řecky zeptá: „vy jste lidé z moře?“ „Ne, my jsme Řekové z Ithaky“ odpoví anglicky herec indického etnika. Scéna působí jako z Monty Pythona a chybí už jen předem nahraný smích publika. Nolan tu přiznává jistou ironii celého filmu. Jako by se ho někdo zeptal: „Moment, vy točíte progresivní verzi Odyssey?“ „Ne, tohle je autentická, konzervativní adaptace,“ odpoví cizinec cizí řečí. Je i není. Je tohle Homérova Odyssea? Je i není. Je to Odyssea, která reflektuje svět roku 2026.
Pevně doufám, že Nolan se s postavou Odyssea neshoduje ve všem – že do exilu ještě neodchází a bude dál tvořit trojské koně, velkolepé zvnějšku i zevnitř.
----
Dotknul jsem se jen některých částí filmu, ale určite tam toho lze najít ještě mnohem víc. Pokud vás zajímají další interpretace, tak doporučuju například Jonathana Pageau, který mou interpretaci v mnohém inspiroval.
Analýzami filmů se také zabýváme v našem podcastu Vysoká Škola Života:
